Moderní umění v kýblu

Když jsem psal o moderním umění naposledy, obvinil mě jistý doc. dr. z toho, že si „dělám nesmyslná šprťouchlata z něčeho, čemu nerozumím“ a že „chyba není v umění, ale ve mně, duchem líném nechápavci“. Tehdy jsem myslel, že mi křivdí, dnes mu ale musím dát za pravdu. Došlo mi to, když jsem se dozvěděl o tragédii v dortmundském muzeu. Uklízečka zničila umělecké dílo s názvem Když začne prosakovat strop v hodnotě 800 tisíc eur. Ta dobrá žena část díla totiž „s německou důsledností“ vydrhla rejžákem a dílo tak nenávratně zničila. Zalapal jsem po dechu. Byl jsem celou dobu skutečně jen duchem líný nechápavec. Jinak bych už dávno zbohatnul na své unikátní sbírce moderního umění, kterou mám doma. Tak například už nějakou dobu v naší koupelně roste monumentální dílo Když zplesniví sprchový kout. Je to originál a má navíc tu výhodu, že pokud necháme dílo řádně vyzrát, žádná uklízečka se ho v životě neodváží dotknout. Působivý je i existenciální triptych Chuchvalec pod gaučem, Podivná pavučina a Flek na zdi. (Před několika dny bohužel brutálně poškozen, když náš dvouletý konzument umění nečekaně zkonzumoval ten chuchvalec.)

Vždycky jsme s mojí ženou vášnivě diskutovali o tom, co mi brání podobné artefakty z naší domácnosti odstraňovat. Cítil jsem, že je v tom něco víc, než jen „permanentní odrbávání domácích prací“, jak to nazývá ona. Ale i mě překvapilo, že za tím ve skutečnosti celou dobu bylo tak hluboké intuitivní porozumění modernímu umění. Na svou domácnost se teď dívám novýma očima. Každá nová mastná skvrna na koberci ve mně vyvolává silný estetický zážitek a objevil jsem doma dokonce i ultramoderní adaptace klasických děl. Na kuchyňském stole nám podle všeho zasychá velmi cenná Poslední večeře a v koupelně se za pračkou rodí vícevrstevné dílo, o němž ještě manželka ani nic netuší. Nazval jsem ho Výkřik.

Pavel Tomeš