Hlubina aparátem bioložky

Potápí se, studuje a fotí. Stihne to naráz. Vše je v symbióze. Stejně jako mořské sasanky a krevety, které zkoumá. Potápěčka a fotografka Martina Balzarová propadla podmořskému světu, jeho biologii. Zároveň odtud přináší úchvatné snímky mořských živočichů.
Výstava jejích fotografií „Tváře moře“ je v mostecké galerii Zlatá trojka k vidění do 16. července.
„Potápění jsem se začala věnovat, když mi bylo dvanáct,“ říká rodačka z Teplic. V roce 1999 jí anglický instruktor na Kypru ukázal svět pod mořskou hladinou. Během let se u ní potápění změnilo z koníčka na životní cíl. Pravidelně jezdí do Egypta jako potápěčský průvodce. „Uchvátil mě i Vietnam s tolika druhy nahožábrých plžů a rozmanitým makroživotem,“ vzpomíná. Žasne nad rozsáhlými jeskynními systémy na Yucatanu v Mexiku a potopenými vraky ve Středozemním moři.

Tváří tvář žralokům

Fotit začala před deseti lety na Sardínii. Převážně langusty, nahožábré plže a tajemné jeskyně. „Když jsem navštívila Rudé moře, nemohla jsem uvěřit všem těm barvám, živočichům a průzračné vodě. První, koho jsem potkala, byla želva. Vynořila se z tmavomodra a proplula pár desítek centimetrů ode mě,“ vybavuje si.
Po pěti letech potápění se setkala se žraloky. „Je neskutečné být tváří v tvář pánovi mořských hlubin, srdce bije jako splašené. Až když je žralok skoro pryč, člověk si vzpomene, že by měl fotit,“ přiznává. Stihla udělat jen dva snímky.
Nejzajímavější fotky prý vznikly náhodou. Třeba pyskouni, siby či velcí rejnoci kolem ní propluli velkou rychlostí. „Pokud chcete pořídit obstojnou fotku, musíte být také rychlí,“ vysvětluje.
Nejraději teď fotí perutýny. „Je těžké je zachytit, protože se neustále točí zády. Navíc musíte dávat pozor na jejich jedové ostny,“ upozorňuje.
Ráda také snímá makro. „Takhle fotím hlaváče nebo slizouny s krevetami. Často ležím na písčitém dně téměř celý ponor, abych je zabrala spolu. Stačí nepatrný pohyb a zmizí ve své díře,“ podotýká.
Mnohdy až na fotografii objeví další skrytá tajemství, jako třeba parazity přichycené na drobných živočiších.
Často se setkává s fotografy, kteří v honbě za dobrým záběrem ničí křehký podmořský svět. „Žádná fotografie nevyváží smrt jedinečného organismu,“ zdůrazňuje žena s aparátem a ploutvemi.

Vladimír Vacula